Bambusy jsou rostliny výjimečných  biologických  a fyzikálních vlastností, k nimž patří zejména:

-         rychlý růst (bambusy dosahují maximálního vzrůstu za 5 – 15 let)

-         duté stonky – stébla- dřevnatí (těžba ve stáří 3-5 let)

-         vyzrálá bambusová tyčovina je pevná, tvrdá, pružná, tvarovatelná a lehká

-         nové výhony mají významnou nutriční a chuťovou hodnotu

-         přirozená krása a elegance

Bambusy jsou v uvedených oblastech využívány již po tisíciletí zejména jako:

-         stavební a konstrukční materiál

-         surovina k výrobě věcí denní potřeby (nábytek, nástroje atd.)

-         potravina (bambusové výhonky)

-         výroba papíru a buničiny

-         stabilizace půdy před erozí

-         léčiva

-         jako tradiční prvek orientálních zahrad

            Bambusy jsou rostliny velmi krásné ne květem, ale elegancí stonku, který může být zelený, žlutý, černý, červenohnědý i v různých kombinacích těchto barev a elegancí jednoduchých listů, kdy zelená barva může být u některých forem doplněna barvou bílou a žlutou.

           Bambusy jsou rostliny, které do evropských  a severoamerických zahrad a parků přinášejí kouzlo a symbol exotiky  Dálného východu.

  Bambusy jsou rostliny, které hrají významnou roli v denním životě více než 2,5 miliard lidí hlavně v Asii.  Z botanického hlediska jsou  bambusy zařazeny do čeledi lipnicovitých (Poaceae), kde tvoří vlastní podčeleď Bambusoideae. Taxonomie bambusů na rodové a druhové úrovni není jednotná a tak počet druhů podle různých zdrojů kolísá.  Rozsáhlá monografie The Bamboos of the World (OHRNBERGER,1999) zahrnuje 1575 druhů. Třebaže se jedná vlastně o trávy,  je pro většinu bambusů  typické dřevnatění stonků – stébel. I proto jsou např. v Indii bambusy označovány „dřevem chudých“.

            Bambusy mají původní výskyt na všech kontinentech mimo Antarktidu a Evropu. Je odhadováno, že bambusy vytvářejí lesní ekosystémy na celkové ploše 18 milionů ha v Asii, Africe a Americe a dosahují výšek i přes 30 m.  Největší  početnost    druhů je v jižní a východní Asii (především jižní Čína) a  ve střední a  Jižní  Americe (především pobřežní regiony atlantického pobřeží). Dřevnaté bambusy zasahují do chladných oblastí obou polokoulí: 46 ° SŠ (Sachalin) – druh Sasa kurilensis-  a 47 °JŠ (Andy v Chile a Argentině) – druh Chusquea culeou . Zároveň vystupují do vysokých nadmořských výšek – 4 200 m n.m. v severním Yunnanu v Číně a 4 500 m n.m. v Andách. Naopak bylinné druhy se vyskytují pouze v tropech a do výšky maximálně 1700 m n.m..

Mapka rozšíření
 

Přehled  počtu druhů podle téže publikace:

Amerika:         2 – Severní Amerika, 115 – střední Amerika, 372 – Jižní Amerika

Afrika:             1 -  jižní Afrika, 16 – tropická Afrika, 37 – Madagaskar

Asie:                311 – jižní a jihovýchodní Asie mimo  Čínu, 748 – východní Asie včetně Číny

Pacifik:            39 – Nová Guinea + pacifické ostrovy

Austrálie:         3- (pouze severní tropická část Austrálie)

Mezi bambusy patří sice i bylinné nedřevnaté rostliny, např. rod Raddiella, kam patří i vůbec nejmenší asi 5 cm vysoký druh Raddiella  minima, ale u většiny druhů stonky – stébla -   i větve dřevnatí a právě tyto keřovité a stromovité typy mají největší praktické užití a tedy i ekonomický význam. Stručný přehled morfologie se týká právě dřevnatých bambusů.

Stonek – stéblo

Je nadzemní část stonku, která je dutá a rozdělená na kolénka (nodus) a články (internodii). Kolénka mají funkci zpevňovací a růstovou, protože obsahují dělivá pletiva, které zabezpečují růst i větvení stébla. Kolénka nejsou dutá. Pro bambusy  typický rychlý růst – až 1m za 24 hodin. Pro bambusy rodu  Phyllostachys je uváděn, že 90% celkové výšky je dosaženo za 30 i méně dní., pomaleji rostoucí trstnaté (pachymorfní) druhy rody  Dendrocalamus dosáhnou 90% výšky za 80 – 110 dnů. Porost bambusů  dosahuje maximálního vzrůstu pro daný druh za 10 – 15 let po vysazení, což je doba ve srovnání s evropskými lesy mimořádně krátká. Dřevnatá stébla se těží ale ve stáří 3 – 8 let podle druhů.

Stébla jsou zpravidla zelená, ale mohou být i žlutá- Phyllostachys viridis ´Robert Young´, Phyllostychys aureosulcata ´Aureocaulis´, žlutá se zelenými proužky- Ph. vivax ´Aureocaulis´, Ph. aureosulcata ´Spectabilis´, černá – Ph. nigra,  zelená s hnědými až černými skvrnami – Ph. nigra ´Boryana´, Ph. glauca ´Yunzhu´., červenohnědá – Fargesia nitida ´Gansu 2´, Fargesia sp. Jiuzhaigou 1. Některé druhy barvu stébel  se výrazně mění  druhým a třetím rokem (např. Semiarundinaria fastuosa,  S.  yashadake ´Kimmei´)

Z kolének vyrůstají postranní větve.  U některých rodů, např. Sasa jedna,  u rodu Phyllostachys  dvě, u rodu Sinobambusa tři.  K větvení dochází  již v první roce růstu ( r.Phyllostachys), u rodu Fargesia zpravidla až ve druhém roce růstu.  Růst stonku je ukončen již v první roce, v dalším vegetačním roce již  do výšky neroste. Nové stébla, která se objeví v dalším roce, dosahují větší výšky než stébla z roku předchozího. To platí samozřejmě do doby dosažení maximální výšky pro daný druh (10 – 15 let).

Listy

            Listy bambusů se skládají z listové pochvy, čepele,  zpravidla krátkého řapíku, v místech, kde  pochva  přechází v čepel bývá malý jazýček (ligula), po stranách jazýčku  jsou na okraji listů dvě ouška (auricle), na kterých jsou zpravidla štětinky (fimbrie). Pochva, jazýček, ouška a štětinky jsou hlavní určovací znaky jednotlivých druhů bambusů právě proto, že jsou různě diferencovány a vyvinuty.

Listy mohou vyrůstat přímo z kolének stonků – stébel a ty mají velmi výrazně vyvinutou pochvu, která mnohonásobně velikostí přesahuje velmi zakrnělou čepel a nemají řapík. Tyto listy opadávají již během růstu stébla a mají hlavně ochrannou funkci především v okamžiku, kdy nový stonek – výhon (někdy označovaná jako puk) proráží povrch půdy.

Listy na postranních větvičkách mají výrazně vyvinutu čepel, zpravidla mají řapík a jejich funkce je především metabolická – fotosyntéze, transpirace. Listy jsou obměňovány postupně po několika letech. U bambusů  ze severnějších nebo horských oblastí dochází k částečnému poškození listů během zimy jednak nízkými teplotami, větrem a v jarních měsících i ostrým sluncem. V zimě a časném jaře část listů oschne, zežloutne a následně opadá. Číňané proto označují obrazně „časné jaro podzimem bambusů „.  Ve středoevropských podmínkách  dochází  k rašení a obnovení listů v  květnu  až červnu. Obecně platí, že pro středoevropské podmínky jsou vhodnější druhy s menšími listy, které mají schopnost období sucha i zimy přečkat tak, že se listy srolují a dochází tak k jejich menšímu poškození. Rekordmanem ve velikosti listů mezi netropickými druhy je druh Indocalamus tessellatus, který sám dorůstá výšky  pouze 1 – 1,5 m, ale listy mohou být až 10 cm široké a 60 cm dlouhé.

Kvetení

            Samotné kvetení je velmi zajímavým fenoménem, neboť  u bambusů se kvetení  objevuje ve velkých cyklech a říká se, že určitý druh kvete celosvětově bez ohledu na klima a podmínky pěstování. Bambusy rodu Sasa kvetou zhruba ve  60 letých cyklech, Phyllostachys bambusoides kvete v cyklu 120 let, i když právě klimatické podmínky délku cyklu ovlivňují, např. v Japonsku naposledy kvetl v letech 1959 – 1970 . Tato simultánost  má samozřejmě výjimky a platí hlavně u klonů rostlin získaných vegetativním množením, což je hlavní v praxi používaná množitelská metoda. U druhů, kde se běžně množí více klonů – např. u ekonomicky nejdůležitějšího druhu Phyllostachys heterocycla f. pubescens- dochází prakticky každoročně ke kvetení v určitých částech areálu rozšíření.

            U většiny bambusů dochází k tzv. celkovému kvetení, kdy je většina listů nahrazena květy a rostlina po vyčerpání zásobních látek v podzemních oddencích odumře. K tomu dochází téměř bez výjimek u trsnatých bambusů (např. v Evropě často pěstovaný horský druh Fargesia nitida, který kvete právě v těchto letech). Porost je v průběhu několika let znovu obnoven ze semenáčků, které vyklíčí ze spadlých semen. Toto několikaleté období obnovy je jednou z příčin vymíraní  pandy velké, která je potravním specialistou právě na  bambusy rodu Fargesia .

            Méně časté je tzv. částečné kvetení, kdy rostlina několik vegetačních období pouze chřadne a následně znovu obnoví růst – např. Phyllostachys elegans.     Až na výjimky jsou plodem u bambusů obilky.

Oddenky (rhizomy)

            Oddenky jsou podzemní částí  stonku  ve kterých se hromadí zásobní látky vznikající v listech fotosyntézou. Z oddenku  vyrůstají  jednak  nové výhony, které nad zemí vytvářejí stébla a jednak kořeny, které jsou sami osobě krátké. Důležitá funkce oddenku je upevnění rostliny v půdě, což díky složitosti, pevnosti oddenkového systému je zároveň velice významný protierozní prvek, pro což jsou některé bambusy hojně využívány – např. Sasa palmata v Japonsku a druhy r. Phyllostachys v Číně.

            Z hlediska morfologie oddenků a následného růstu nových stébel se rozeznavají dva základní typy:

Pachymorfní systém:

             Je vyvinut u tzv. trsnatých bambusů ( angl. clumping bamboos) – r. Fargesia, Dendrocalamus.

            Oddenek je krátký a zakřivený, vždy se orientuje směrem vzhůru a vyvine se v nový výhon (stéblo). Protože nové oddenky jsou velmi krátké, stébla vyrůstají  těsně vedle sebe, vytvářejí trsy a do stran se rozrůstají velmi pomalu.

Leptomorfní systém:

            Je vyvinut u tzv. výběžkatých bambusů (angl. running bamboos) - r. Phyllostachys, Pleioblastus.

            Oddenek je dlouhý ( běžně i desítky metrů), rozrůstá se do stran horizontálně, relativně velmi rychle a jen velmi vzácně se  konec orientuje směrem vzhůru. Nová stébla vyrůstají   z pupenů i na oddencích starých i více let. Nové stonky vyrůstají v širokém okruhu tak, jak se rozrůstají rhizomy. Z hlediska např. zahradní architektury se  dokonce omezuje u těchto výběžkatých bambusů  rozrůstání do stran mechanicky, nyní především plastovými zábranami až do hloubky 60 cm.

Co nejsou bambusy

V zahradnické praxi, v nabídkách některých firem, v tisku jsou někdy za bambusy vydávány jiné rostliny, které splňují částečně splňují obecně přijímanou představu o bambusech, že je to jakási rychle rostoucí tráva, která dřevnatí, že je někde z Asie, kde se z ní vyrábí téměř vše a taky se čerstvé výhonky  konzumují jako součást čínské a japonské kuchyně.

Co tedy není bambus:

Ratan, neboli rotang rákosovitý (Calamus rotang)

            Popínavá palma čeledi Arecaceae s lodyhami s pevnými sklerenchymatickými vlákny, původem z jihovýchodní Asie. Dříve se z ratanu vyráběly např.rákosky, nyní především ratanový nábytek.

Tresť (Arundo donax)

            Mohutný rákos z čeledi Poaceae původem z jižní Evropy, kde dorůstá až 5,5 m. Dřevnatá stébla mají podobné využití jako bambus. Jedná česká zahradnická firma jej nedávno nabízela pod názvem „ kamčatský bambus“. V jižní Evropě je stálezelenou rostlinou, ve středoevropských podmínkách v zimně stébla  odumírají.

Ozdobnice velká (Miscanthus giganteus, syn. Miscanthus floridulus)

            Mohutná tráva čeledi Poaceae původem z Japonska je běžně pěstována v našich zahradách. Svoji výškou (3m), částečným dřevnatěním stébel, je velice často považována a označována za bambus.

Lucky bamboo  (Dracena frangiana)

            Původem africký zástupce dračinců z čeledi Dracaenoideae je v současné době komerčním hitem, který se prodává pod  názvem ´Lucky bamboo´, u nás jen bambus v různých podobách – různě  spirálovitě tvarované stonky, sestavy  stonků v porcelánových čínských miskách. Pěstování je doporučováno hydroponicky. Pravé bambusy hydroponicky pěstovat nelze.